Včera byl debilní den. Od rána až do večera. A to se asi promítlo do mého podvědomí. Co myslíš, je to tak, Sigmunde?
Ráno jsem se probudila ze sna. Byl hrozně nepříjemný. Ta druhá část, brr.
Filmový festival v Karlových Varech. (Pro Filetku Varlových Karech :-D )
Já a moje kemošky - jsme tam! Juchů!
Něco je však jinak než v mých jiných snech. Jsme sice v Puppu, ale sedíme v nějaké kuřárně, kde se nekouří. Sedíme na zemi. Ale vypadáme šťastně, takže se nad námi ani nikdo nepohoršuje a nám to tak taky vyhovuje. Pak se zvedáme a odcházíme. Jdeme k východu.Stojíme jako nějaká formace roztleskávaček...Nahoře 4, na dalším schodu 3 a tak dále...
_ _ _ _
_ _ _
_ _
_
To samo dole jsem já. Přichází Jiří Bartoška, jakožto ředitel...a ehm..my ho máme přivítat.. :-D :-D JÁ mu mám slavnostně předat kytku. (Teď jsem měla období sledování dokumentů o Severní Koreji, tak mě to trochu ovlivnilo, co se předávání kytek týče :-D) Jdu ze schodku dolů, Barťák vchází, sešlapuju, padám, snažím se o to "být v klidu, aby nikdo nepoznal, že padám", ruce nohy se motají, dělám stojku a dívám se na Barťáka ze stojky, hlavu vztyčenou navrch. Jura asi není tak dobrý herec, protože nedokáže hrát, že se nic nestalo a má viditelně dost překvapený obličej. Ale! Usmívá se. Seznamuje se s kemoškama, nakonec se mnou.a říká mi: „Mám pocit, že na Vás, Veroniko, asi dlouho nezapomenu." Dá se to pochopit různě, já to chápu, že jsem očarovala Jirku Bartošku, on to chápe, že mu kytku předávala jedna z chovaňkyň ústavu pro neúspěšné cirkusové artistky s psychickými problémy. Asi. Ale třeba ne. Pak si už jen všichni užíváme, koukáme na filmy, tancujeme, pijeme šáňo, a spíme ve velkých postelích...
Tady to máš, Sigmunde, docela lehké, řekla bych.
Jenže pak jedu do Brna, nic se neděje. Je teplo, svítí sluníčko! :-) (Píšu o snu, fakt.) Hodím si kufr Louis Vuitton domů (asi mi ho nějaký kemoš z Varů dal) a jdu se projít do Lužánek. Na Lidické je místo parkoviště betonový park s lavičkama. Vidím tam mé blond kemošky - Terču a Elu. Sedí tam, kouří, takže nic neobvyklého. „Čauky mňauky", říkám. „Čau, jak ses měla?" Povídám jim cool story made in Vary a ony se usmívají stylem "hlavně-už-brzo-sklapni". Tak sklapávám. Přijde borec, vysoký, strašně hubený. Jestli nechcem nějaké drogy. Elis: „Proč ne?" Tereza doplní: „Za kolik? Beru." Čumím, div mi nevypadnou oči z hlavy. Jdeme do baráku, který je mi známý, ale přitom jsem tam nikde nebyla. (Už se mi o něm kdysi zdálo!!!!) Panelák, hnusný, vysoký, na každém patře 8 bytů. Teruna si píchá heroin, Elis taky. Sedí, hledí do blba, mě neposlouchají, akorát říkají, že jsem hňup. Hm, tak jo. Vstávám a běžím po strašidelné dlouhé chodbě. Skáču o dvě patra níž, a utíkám strašně rychle po schodech. U všech bytů se otevírají dveře - důchodci, mladí lidé, děti...Všichni po mně řvou, ať táhnu. Brečím. Slyším výtah, strašně moc mi buší srdce, mám strach. Otevírám dveře, jsem venku, nemůžu dýchat. Stojím před našim barákem v Brně. Vychází Elis. Chci jí promluvit do duše, ať nefetuje. Mávne rukou a odchází.
Já se naneštěstí probouzím.
A jak rozpitváš todle, Sigmunde Freude?
Někdy jsou fakt dny, kdy si říkám, že by na mě mohl nějaký psychiatr udělat docela dobrou kariéru. :-D
Včera, dnes a zítra už snad ne. Zítřek bude fajn.
Máte někdy takové nefajn sny taky? Jaké?? "Pochlubte" se!
*Jména kemošek byla změněna. Ale asi se poznají. :)
Rozhodla jsem se řádně interpretovat tvůj sen.
OdpovědětVymazatJsi v Puppu. Na místě, kam by ses normálně nejspíš nedostala. Je to symbol slávy. Velkého světa. Zásluh. Co z toho podle mě cítíš z toho snu i ty, je ta nepatřičnost a vlastně nezaslouženost toho, že ses dostala na takové místo. Snad proto to sezení na podlaze. Tušíš to, a proto ta komika, když chceš udělat dojem na Bartošku. Máš strach z toho, že si tě sice bude pamatovat, ale divně, pokřiveně. Filmy, postele, luxus, kufr Lous Vuitton.. Všechno moc příjemné věci, ve kterých čouhá osten nezaslouženosti, který tě nenechá si je užít pořádně.
V druhé části snu se to, co bylo jenom obavou, plně materializuje. Vykládáš kamarádkám o svém zážitku, ale ony už ti ten požitek z velkého světa luxusu nedopřejí. Máš jim to za zlé. Samy si potom bez mrknutí oka píchají heroin. Možná by ses na to neměla dívat jako na to, že se ničí, ale že si taky dopřávají nějaký soukromý, fantazijní svět, ve kterém je, možná podobně jako v tom tvém, osten pokroucenosti, tentokrát v podobě jehly.
Ten dům, který je v tvém snu jako ten nejděsivější prvek, bych viděla vlastně hodně pozitivně a jako velkou službu tvého nevědomí tobě. Všichni ti lidé po chodbách tě nevyhánějí, protože by tě nenáviděli. Viděla bych je jako lidi, kteří ti prokazují velkou službu, protože žijí v hnusném, špinavém paneláku, kde se díváš na zkázu lidí, kteří jsou ti nejblíž a nejsi schopná nijak zasáhnout, a ti lidé chtějí, aby ses zachránila, abys z toho domu hrůzy vypadla!
Dostáváš se ven a po chvíli jsi zase zpátky v bezpečí. Části domu neunikneš - naléháš na kamarádku, ať v tom domě nezůstává, ať se neničí, ale ona tě neposlouchá. Možná to lze brát jako varování, jak to může dopadnout, když příliš podlehneš tomu fantazijnímu a bezstarostnému - můžeš ztrátit kontakt s realitou. S lidmi, na kterých ti záleží.
Tvůj Sigmund :D