Dneska jsem si naplánovala- v ranní polo-kocovině a jupíjej náladě, kdy jsem měla energii - že půjdu večer cvičit.
Hahahahaha.
Tady tou větou bych už mohla bavit do prasknutí narvané šapitó mých kemošek, v čele s mou maminkou, kterou, jestli to čte, tímto zdravím. :)
(Neboj, mami, to, že nechodím cvičit, to je jen fraška, abych si tu mohla na ten blog něco napsat. :-))))
No. A chtěla jsem napsat Trubičce*, jestli nepůjdem na zumbu.
- Trubička je můj zumba-sparing-partner už od té doby, co jsme si v říjnu roku 2011 koupily na Slevomatu voucher na 5 lekcí zumby. Koupily jsme si ji spolu, protože "když tam půjde Trubička, půjdu taky" a Trubička to asi měla nějak tak: "když tam půjde Verča, tak já taky." Převést to do rovnice, můžeme říct, že "půjde taky" + "půjde taky" = "půjdou spolu". Ale. Protože nám rovnice nikdy nešly, vyšlo z toho "Verča šla na 3 lekce, Anička na jednu, z které potom ještě po 20 minutách odešla." Takže - dohromady cca 6 lekcí zůstalo nevyčerpaných. Jsme nejlepší zákazníci sportovních zařízení, opravdu, na takových se v tom byznyse vydělává. 8-). A pak jsme byly ještě jednou, jinde. A světě div se! JOOO! Zvládly jsme to!A vydržely tam celou hodinu. Jupí! -
Vraťme se zpět..
Jenže! Jsem si uvědomila, že Trubička má v úterý stráášně těžký den ve škole! Od 8 až do nevím kolikati hodin. Tak jsem jí nabídla relaxaci strávenou někde jinde. Mohla to být třeba sauna. Mně ale nejvíce pomáhá relaxace ve vinárně, kavárně...
Ke všemu - my s Trubičkou nejčastěji řešíme věci v takové jakési nekonečné smyčce: existenciální krize - proč se cítíme nejhůř na světě - (pak to přijde - jedno, druhé, třetí víno) - jsme boží a úžasné - euforické plány do budoucna. A to jde při jakémkoliv sportu či v přítomnosti jiných osob velice, velice těžce.
Tak jsem jí teda navrhla odzkoušenou klasiku.
Jenže podruhé! Volala mi Trubička, že by šla, ale že nemůže, nýbrž ji bolí břicho a asi bude zvracet. ÁHA! A že viníkem je asi makrelová pomazánka, výhodná cena 11,90 Kč 100g. No,joo.
Takže vidíšto, jo! Člověk si furt hraje na vrchního plánovače všeho, a pak zjistí, že věci změní jedna makrela. Ke všemu rozmixovaná, stará v tatarce.
A nakonec nejdu do kavárny, vinárny...Ale rovnou do cukrárny! Na zákusek. Abych přeskočila to existenciální krize - proč se cítíme nejhůř na světě - (pak to přijde, jedno, druhé, třetí víno) a zůstala jen u boží a úžasné a euforické plány do budoucna.
*Jméno je změněno, kvůli bolestem břicha a zmínce o zvracení. Protože o tom se ve spojitosti s holkama přece nepíše.
Žádné komentáře:
Okomentovat