Člověk v pochybách

Pochybuju. Často. O moc věcech, lidech, činech. O sobě, o tom, co dělám, jak to dělám, jestli je to správné, špatné, nijaké..Ale pochyby o sobě vedou.

Jednou za půl roku si koupím "ženský" časopis. „Tak když za to dám padesát korun, tak tam nemůžou být jen samé rady jak zhubnout, nalíčit se, obléct se a jak udělat skvělou párty", říkám si. Bohužel, má víra v to, že se lidi, a tím i žurnalisti a žurnalistky, mohou jen zlepšovat, je ta tam. Nejsou tam rady jak zhubnout, nalíčit se, obléct se a jak udělat skvělou párty, ale rady jak DOKONALE zhubnout, jak se DOKONALE nalíčit, jak se DOKONALE obléct a jak udělat DOKONALOU párty. Tím poznat DOKONALÉHO muže, s kterým budu mít DOKONALÉ děti a společně s našimi DOKONALÝMI přáteli jezdit na DOKONALOU dovolenou. V DOKONALÝCH plavkách na DOKONALÉ postavě.

Chlapi zas mají DOKONALÉ svaly, v DOKONALÉM autě, s DOKONALOU roštěnkou, kterou uspokojují svou DOKONALE plnou peněženkou a DOKONALE velkým penisem.

A já si říkám své absolutně žensky nedokonalé: ALE HOVNO!

Nikdo nemůže být dokonalý. Proč je to všem pořád prezentováno? Z médií, z reklamy, z papulek drahých osob kolem nás....


BUĎ DOKONALÁ/É/Ý?!?! Nebyla to trochu nuda?

Vždyť už jen třeba - kolik by vymizelo slov a spojení....

Ušoplesk.

Křivozub.

Kostitřas.

Valibuk.

Prťavec.

Čahoun.


A tak dále, a tak dále...:-)

Je dobré, když se člověk za něčím jde, když si přeje být "nějaký". Ale když to chce sám, ne pokud to k tomu někdo nutí. I když možná nevědomě.

Fakt mě to, s nebo bez, prominutí sere.


Praktický příklad:

Kamarádka při dvojce bílého mluví o chlápkovi, co se jí líbil.

„Měl tmavé oči, tmavé delší vlasy, hezký hlas, sympatický..A taky trochu ubožák."


To, co říkají média jsou podle mě kecy.


Každá žena, s kterou jsem se kdy potkala, chce chlapa, co je trochu něčím ubožák a co bude mít něco nedokonalého a bude třeba ušoplesk.

A každý chlap, kterého jsem kdy potkala, chce ženu, co je něčím trošku maminka (ale o tom zas jindy) a kdyžtak je i trošku křivozubka.


Snad se dočkám toho, že si naše společnost začne těch nedokonalostí vážit. Slyšela jsem něco o letech na Měsíc, tam by to tak třeba mohlo být. Ale zatím budu v pochybách. Kdybych byla NA pochybách, jak je česky správně, tak je z pozice na nich zašlápnu. Takhle mě zatím drží jako chobotnice. Ale snad mě (nás?) někdy pustí!