Ten nadpis - toť heslo mých prázdnin!
Byly to tak nefajn dva měsíce, které
mě dokopaly k tomu rozhýbat se. Ve všem směrech.
V červnu jsem po delší době začala
znovu jíst antikoncepci. Přišly znovu změny nálad, deprese, kdy jsem ležela na
posteli a hystericky řvala a jediné, co mě zachránilo před skokem z balkonu,
bylo to, že by mě celkem štvalo, kdyby mou mršinu našli s mastnýma vlasama, s
pusou od čokolády... No, zkrátka. Hups, šlo to do koše.
(Zapamatuju si: Radši těhotná než
oběšená!)
Cvičím! A jím podle jídelníčku. Mám energii a nemám čas myslet na blbosti. V létě jsem neměla. Vyvržený
vorvaň ležel na posteli a čuměl na komedie s Hughem Grantem.
(Myslím na to, že: Ještě trošku kilo
dole a budu vypadat jak Beyonce. :-D )
Pracuju! Jakože fakt! Makám v práci
jak šroub. Došlo mi, že stěžovat si, že mi někdo málo platí, když mi dává
svobodu vydělat si kolik chci (v dost reálných částkách teda :-D), je blbost!
Takže jsem přestala nadávat,
nevnímám, jestli je tam teplo nebo zima, a pracuju.
( Mít peníze a utrácet je lepší než
nemít peníze a utrácet.)
Pracuju, protože už nechci bydlet na
nějakém studentském bytě a tak potřebuju pravchy. Moc mě to nebaví, to
spolubydlení. Chroubí, což je moje mamulka, mi vždycky říkala, jak neumím
uklidit..A hups! Jste na bytě s dalšíma holkama a najednou se cítíte jako
sestra Mr. Propera, protože uklidit umíte. Ale nebaví mě to dělat, když ostatní
sedí na prdeli a nedělají nic. Jsem moc mladá na to, abych se chovala jako
matka. Od příštího roku bydlím jedině ve dvou. Konečně!
(Kdyby mi někdo chtěl pronajat
garsonku, nejlépe zadarmo, nechť dá vědět! :-D)
No, a hlavně se rozmyslet, kde chci
vlastně bydlet. Jestli v minulosti, přítomnosti nebo v budoucnosti, která není
zas tak moc daleko nebo v budoucnosti, která je za hranicema a potřebuješ na ni
pas. Na toto jsem strašně zvědavá! Strášně! Jak toto dopadne..Bude to
překvapení jak sviňa!
A přemýšlím, kde bydlet, protože mi
došlo, že místa, o kterých jsem si myslela, že jsou stabilní, protože tam
vždycky někdo blízký je, zas tak stabilní nejsou. S kamarádkama už se nemůžu
bavit o všem, protože mají přítele a žijou jinak. "Mé věci" se jim
zdají jako čičoviny, protože jak je člověk bez partnera, stoprocentně strádá,
vzbuzuje mezi zadanými lítost a je v bezvýchodně zoufalé situaci. „Furt žádný
chlap? :-( Ježíš, a co děláš? Jak žiješ? A co budeš dělat??" Občas mám
pocit, že je potřebuju, že si s nimi chci promluvit jako za starých časů,
protože mě něco trápí. A pak, když jim zavolám a pokaždé řeknou, že
zrovna dneska! chtěly být se svým miláčkem, se kterým se vidí jen 500 hodin
měsíčně, ale že tu půl hodinu si na mě snad někde najdou, mě to přejde a ani
jim to nezazlívám. Protože si taky uvědomuju, že já tu pro ně taky vždycky
nebudu, když jim nebude dobře a pak budu muset říct já: „Pardon, ale já
dnes musím být s ním, víš co..Se vidíme jen každé odpoledne.."
A asi se to tak
vyvíjí správně, v souhře s dospěláctvím.
No,
takže tak. Jsem ráda, že je tu podzim a je konec mého nejhoršího léta v životě.
Snad
zůstane tím nejhorším už na furt. :-)
Jo,
a jdu na další školu. Zase. Cítím se jak blázen. Když mi na zápisu začali
říkat, jak to studium vlastně probíhá..Musela jsem se smát…:-D
Směj se taky. Pápá!
Žádné komentáře:
Okomentovat